O Prátelství
--Přátelství na život a smrt?
Kamarádství až do konce života.
No jo to jsou krásná slova,
ale v životě se může objevit další osoba.
Osoba, se kterou se tvá kámoška začne více bavit
a tebe tím může velice ranit.
Udělá ti tak v srdci obrovskou ránu skrz na skrz
a najednou budeš mít oči plné slz.
Všechna vaše tajemství už nebudou jen mezi vámi,
přibude osoba, která je sdílí s vámi.
Začne se s ní více stýkat
a ty si budeš připadat strašně osamělá.
Všechny jejich rozhovory, pomluvy a drby
se budou jen tebe týkat
A na tebe jakoby zapomněla.
Uvědom si, že toto už tvá kámoška není.
Snaž se na ní zapomenout.
Lidé jsou zlí a strašně se mění.
Pokus se na ni už nevzpomenout.
--V přátelství píchla jsem se hluboce o trn,
prý špína jsem, možná bych měla jít pod drn.
Jako ta Růženka, co o trn se poranila,
pak ve spící krásku se proměnila.
Jenže ona měla to štěstí,
že si pro ni přijel princ, co ji osvobodil,
zbavil ji toho hrůzného prokletí
a polibkem ji probudil
Jenomže já nejsem Růženka, ani zakletá,
to jen jednou osobou prokletá.
Křivdy se hodně špatně snáší,
proč ten člověk nejdříve své obvinění nezváží?
--Bolí to stejně jako láska,
i z této bolesti, se Vám udělá vráska.
Je to také šrám na srdci,
kdy převládne smutek, hořkost a není pomoci
--Obejmu tě a řeknu:
Neplač už! Pššt! Zase dobře bude!
Všechno od ruky zase ti půjde.
Obejmu tě a pohladím
Něžnou pusu dám ti na líčko
Ty si moje sluníčko
A to přece nepláče
Obejmu tě a úsměv zas na rety ti vykouzlím
Zase se budeš smát,
A nebudeš se další lepší lásky bát
Obejmu tě a řeknu,
Jak ráda tě mám
A že za tebe život schopna jsem dát!
--Ležím takhle na sluníčku,
opaluju záda,
přitom myslím na lidičky,
který mám tak ráda.
Na všechny ty osůbky,
co mě drží nad vodou,
který,když mi není nejlíp,
vždycinky mi pomohou.
Jsem-li na dně,
tak si na mě
najdou vždycky čas,
Vyslechnou mě,
pohladí mě,
to se spraví zas.
Tímto chci jim říci "dík"
a že jsem jim vděčná...
Vy jste moje sluníčka
a jen tak se vás nevzdám!!!
--Já to tak nechtěla, takhle přece ne,
Nesmí, takhle to nedopadne,
Proč je tak těžký najít tu tenkou linku přátelství?
Teď naříkat můžu, nic mě nespasí.
Tohle se nemělo stát,
Takhle jsem to nechtěla,
Teď můžu se jenom bát,
Že ztratila jsem anděla.
Ten anděl má kvůli mě teď potrhaný křídla,
Vyspravit mu je může jen moje síla,
S kterou budu zase bojovat,
Abych nemusela pak jen trpce litovat.
Opět se za všechno budu hrdě bít,
Já tě fakt nenechám nikdy a nikam jít,
Hážu všechno až na hrob mý duše,
Neříkejte nikdo, že je to zase klišé.
Teď už si toho anděla navěky ohlídám,
Budu ho střežit jak se nesní vám